“Taková kočka, jak je možné, že nikoho nemá, není na to typ…. “ Tak zněla nedávno překvapivá věta jednoho mého známého na adresu mé kamarádky. Hm, vím proč je single tahle jedna konkrétní kamarádka, ale co ty ostatní? Jak je možné, že je tolik lidí samo a přitom touží mít blízkého člověka? Jsem člověk zvídavý a zvědavý a tak mi to nedalo a rozhodla jsem se alespoň lehce proniknout do tajemství seznamování v letech, kdy je lidem nad třicet. Chvilku mi vrtalo hlavou jak to zařídit, nebudu přeci běhat po klubech, mrkat na přítomné přiopilé muže a čekat jestli mi některý koupí drink. Nebo se potit v posilovně a

zkoušet, jestli se některý z pánů místo pohledů do zrcadla náhodou nerozhlédne kolem sebe (ok, tahle varianta by byla alespoň tělu prospěšná, leč byla zavržena, nesnáším tělocvičny). Po nedlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla jednoznačně pro internet. Vybrala jsem si seznamku, která se tvářila celkem seriozně, alespoň mi tu představu serioznosti vnutila podprahově tím, že si za zřízení účtu musí uživatel zaplatit. Jinak, co si budeme povídat, provozovateli je celkem šumák, kdo se zaregistruje, pokud to není do očí bijící úchyl.

Je to dostupné, rychlé, zábavné a hlavně účinné

OK, takže seznamka. Je to dostupné, rychlé, zábavné a hlavně účinné. To jsem někde četla. Takže jdu do toho. Tak trošku s pocitem rebelky, dělající něco co by neměla, jsem si založila profil. Fotka láká. Trošku oříšek vybrat takovou, aby vypadala dobře a přitom mě případně nepoznali známí. Můj profil tedy vypadal pro představu takto: na fotce z pláže štíhlá žena v černém tílku a krátké černé sukni, vlasy stažené do culíku, na očích sluneční brýle a pohled upřený do dálky. Text inzerátu - hledám….co vlastně? Možná zatím jen fajn zajímavého člověka... Popis: 165 cm, 40 let. Nic víc. Uznávám, hodně stručné a v podstatě nic neříkající. Spoustě pánů toužících po seznámení však, alespoň pro začátek, troška tajemnosti vůbec nevadila.

A teď k samotnému seznamování. Avizovaná dostupnost je pravda. Založit si profil na seznamce je snazší, než vyplnit zákaznickou registraci v některých e-shopech. Rychlost byla až překvapující. Během šesti dnů, kdy jsem nechala účet žít svým životem, přiletělo do mé schránky celkem 236 vzkazů. Tak a jdeme prozkoumat tvrzení o zábavě a účinnosti. Aniž bych se zabývala profilem pisatele, rovnou jsem vyřadila dvacet osm pánů, prvoplánově projevujících jediný cíl - občas se sejít za účelem sexu. Hm, to není tak vysoké číslo na to, co se o seznamkách často říká, totiž že takových je tam většina. Do kategorie NE dále putovalo třicet dva mužů, kteří byli o více než pět let mladší než já. Řídila jsem se vlastním nastavením potřeby zralého a silného partnera, protože jinak vcelku uznávám, že láska není a primárně o věku. Upřímně musím ještě dodat, že nemohu tvrdit, že by mi zájem mladších mužů nelichotil. Dalších čtyřicet pět vzkazů skončilo v koši pro, asi bych to nazvala nedostatečnost. Tady asi začala zábava. Nebo ne? Vlastně si nejsem jistá, jestli je k smíchu nebo pláči, že muž, který chce projevit zájem o ženu, ho v písemné formě projeví slovem “ahoj” a víc nic. Případně “Ahoj, chceš se seznámit?” U několika takových jsem rozklikla profil a tam? No hádejte. Tam nic. Ani fotka, ani text inzerátu, nic. S ničím se nelze seznamovat, pánové. Jiných sedmnáct hned v první větě toužilo po mém telefonním čísle, skype či jiném soukromém kontaktu. Někteří z důvodu, že si nechtějí psát přes seznamku, někteří prý proto, aby mi mohli poslat fotku. Na otázku proč nevloží nějakou fotografii na svůj profil, jsem dostávala jednoznačnou odpověď - nechci, aby mě poznali známí nebo kolegové. S úsměvem si místo známých a kolegů dosazuji manželky a pány škrtám. Vlastně bych těch sedmnáct měla přičíst k prvním dvaceti osmi, kteří dali hned najevo, že jim jde o jediné. Tím se nám procento pouhých sexuchtivců trošku zvyšuje. Celkem čtyřicet jedna nedobrovolných účastníků mého mírně poťouchlého výzkumu nestálo za odpověď kvůli mé milované češtině. No tak pánové, alespoň ta vyjmenovaná slova…. Tři pánové nabízeli, že mi budou sloužit a jeden se rovnou zeptal jestli by mi nevadilo naplácat mu na zadek. Dál. Sedm mužů se chtělo okamžitě sejít a seznámit se osobně, trošku moc hrrr. Čtyři z pisatelů posílali opakované vzkazy a jeden mi dokonce vynadal, jestli bych se už konečně nemohla ozvat. Jeden mě oslovil s tím, že vypadám potřebně a že by se rád sešel a dal mi případně svoji lásku. To byl doslovný citát. Třicet dva mužů jsem vyřadila z důvodu jaksi fotografických nesympatií, zejména vyložené homeles, pak pány, kteří z nějakého důvodu usoudili, že je nutné vkládat k seznamovacímu inzerátu fotky z pijatik, případně večírků v obležení žen (no fakt i takoví se našli, asi to má naznačovat, že je o ně zájem) a přiznávám, že mě úplně neoslovili ani týpci s pivními břichy či dlouhými neudržovanými vlasy. Pár jich odpadlo kvůli malé výšce. V nejužším výběru zbylo tedy dvacet tři sympaťáků. Hm, to není málo. Zkusmo jsem tedy některým z nich na jejich vzkazy odpověděla. A výsledek? Nuda. Dokola - jak se dnes máš, jaké máš koníčky, kde pracuješ, nechceš si psát někde jinde než tady (no zatím fakt nemám důvod). Přiznávám, že mě ty konverzace začaly nudit dřív než se mohly nějak zajímavě rozvinout. Čímž bych zpochybnila tvrzení o zábavě a účinnosti. Nejvíc mě asi pobavil dotaz - “a co ti píšou ostatní?” Ten nejspíš hledal návod. A pak taky jeden ješita, který se ptal, jestli se nechci seznámit a já jsem mu odpověděla “možná ano, záleží na tom,jak by takové seznamování podle tebe mělo vypadat.” Načež mi přiletěla drsná odpověď - “možná???? Tak až to budeš vědět určitě, tak dej vědět!” No uznejte, není to legrace?

Anketa

Jelikož můj pokus o seznámení se na internetu byl jen krátkodobý a může z pochopitelných důvodů nabídnout jen jeden úhel pohledu, uspořádala jsem malou anketu mezi svobodnými ženami a tady máte otázky a odpovědi:

1. Čím by tě zaujal muž, který odpoví na tvůj inzerát na seznamce?
2. Máš zkušenosti s internetovými seznamkami?
3. Přijala jsi někdy pozvání na "rande přes inzerát"?

Hana, 51 let
1. Smyslem pro humor ,nebude psát hrubky ,nebude chlubivý.
2. Ano mám.
3. Ano přijala.

Klára, 40 let
1. Vtipnou poznámkou, odzbrojující upřímností nebo naopak tajemností.
2. Ano mám.
3. Ano přijala, několikrát.

Martina, 31 let
1. Zájmem o spiritualitu, ezoteriku, tím, že si s ním můžu rozšířit obzory, pozváním na zajímavý koncert nebo výstavu a podobně, příjemnou konverzací.
2. Ano mám.
3. Ano přijala.

Lenka, 37 let
1. Humorem, životním nadhledem, inteligencí
2. Ano mám.
3. Ano přijala.

Kateřina, 33 let
1. Slušným, neotřelým projevem bez pravopisných chyb.
2. Ano mám.
3. Ano přijala.

 

Z výsledků ankety je patrné, že seznámit se přes seznamku lze, u některých ze zpovídaných dam dokonce nezůstalo u jedné schůzky a našly si tímto způsobem partnera. Ještě by to chtělo pohled druhého pohlaví, třeba se mi někdy podaří přemluvit nějakého muže k podobnému průzkumu. Za nás ženy můžu závěrem říci, že seznamky i po třicítce opravdu fungují, jen naše nároky a představy jsou díky životním zkušenostem a tomu, že už víme co u partnera hledáme, mírně vyšší než ve dvaceti a pánové se musí o něco víc snažit, aby zaujali ženu natolik, aby jejich pozvání na schůzku přijala. A já osobně? Kdoví, třeba to zkusím někdy znovu. Nebo možná raději ten bar?

Závěrem ujišťuji čtenáře, že při přípravě podkladů k článku nebylo žádnému z účastníků fyzicky ani citově ublíženo.

PS: Ještě by mě opravdu zajímala odpověď na otázku jaká žena je vlastně typ na to, aby byla bez partnera?

Budeme rádi za vaše komentáře: